Osm let po newyorské apokalypse

středa 16. září 2009

Osm let po newyorské apokalypse má východní terorismus vystaráno

Uplynulo již osm let ode dne, kdy všechen civilizovaný svět s hrůzou sledoval zkázu newyorského Světového obchodního centra a oplakával tisíce životů, které vyhasly v jeho troskách. Již osm let nás dělí od chvíle, kdy tehdejší americký prezident George Bush slavně vyhlásil jedenácté září 2001 za datum, které mění svět a po němž už na Zemi nikdy nebude nic jako před ním. Boj proti mezinárodnímu terorismu se stal tehdy věcí nejen Spojených států, které s ním učinily nejstrašnější zkušenost, ale všech zemí svobodného demokratického Západu, jimž leží na srdci osud křesťanské civilizace. Dnes ... hanba pohledět.Usáma bin Ládin, šéf teroristické bandy Al Kajdá, jejíž sítě obepínají modrou planetu jako smrtonosná pavučina, dál vesele skáče po horách kdesi na afghánsko-pákistánském pomezí, celkem nerušeně spřádaje nové plány na definitivní zničení Západu. Dál na různých místech světa umírají rukou islámských sebevrahů nevinní civilisté, ne už potisících jako před osmi lety v New Yorku, ale »jen« po stovkách či aspoň po desítkách, aby si pozůstalí po nich dobře rozmysleli začínat si něco s křesťanskými psy. I díky tomu se stal masový vrah Usáma v očích mnohých ustrašenců nepolapitelným přízrakem, snad přímo nadpřirozenou bytostí, s níž je marné svádět předem ztracený boj. Tak tomu ale samozřejmě není. Tenhle zplozenec samotného ďábla je netvor z masa a kostí, který by už dávno s prominutím prděl do hlíny, kdyby byl
netvorem osamoceným a neměl na islámském (a komunistickém) Východě celé armády stoupenců, poskytujících mu ochranu, stamilionové finanční prostředky na přípravu a realizaci dalších krveprolití jakož i veškerý komfort pro jeho ďábelskou laboratoř. Proto, nikoliv vinou neschopnosti západních vojevůdců, jsou na něj krátké i nejmodernější americké zbraně. Důvodů, proč síly teroru mají zatím navrch nad obránci svobody a demokracie, je však mnohem víc. Zmíním alespoň některé z nich.»Jestřába« Bushe v Bílém domě vystřídal mírumilovný černoušek Obama, který k radosti islámských fanatiků vymyslel zbrusu novou metodu, jak arzenál teroristických výbušnin přetvořit v dětská pískoviště: k smíru nataženou dlaní a pozváním džihádu oddaných arcilotrů k jednacímu stolu. Třebaže s tím úžasným nápadem uspěl v protibushovsky naladěné Americe, kde mu spolu s dalšími převratnými objevy vynesl vítězství v prezidentských volbách, už když jím ohromoval pražské Hradčanské náměstí, netajili se mnozí realisté pochybností, není-li ten sympaťák spíš z Marsu spadlý prosťáček než odpovědný představitel největší světové velmoci. Záhy se ukázalo, že za a) je správně. Režimy, jež Obamův předchůdce po zásluze umístil na osu zla, se novému prezidentovi vysmály a zareagovaly na jeho nabídku podle Alláhovy a Stalinovy vůle: Ahmadínežádův Írán znásobil úsilí o dokončení vývoje nukleární zbraně, komunistická Severní Korea Obamovi rovnou předvedla, že už je jen krůček od splnění svého atomového snu. Jen na okraj je
dobré připomenout, že obě tato teroristická hnízda mají mocnou oporu v Putinově Rusku a rudé Číně, bez jejichž tichého souhlasu by bylo nemožné takto otevřeně dráždit americkou »kobru« bosou nohou.Co se týče Spojených států amerických samých, i tam během uplynulých osmi let zeslábla vůle po důsledném potírání terorismu, čemuž se ale není co divit při pohledu na předlouhé seznamy obětí irácké a afghánské války, z nichž ani jedna nepřináší žádoucí výsledek. Argumenty pozůstalých po amerických válečných hrdinech nutně hrají důležitou roli v tamním veřejném mínění, zvlášť když řadoví Američané nevidí kdovíjakou ochotu evropského Západu víc se angažovat v protiteroristických »vojenských dobrodružstvích«. Jejich povedení evropští spojenci čím dál víc uhýbají před svými závazky, zbožně naslouchajíce hlasu svých holubičích lidů, který radí nepálit si prsty a nechat všechnu starost o budoucnost světa na zaoceánském»četníkovi«. Je-li však vrchním šéfem americké četnické stanice populistický snílek Barack Obama, nemůže tenhle nepoctivý pštrosí přístup dobře dopadnout. Jedním z nejslabších článků protiteroristické koalice je - jak jinak -americký spojenec český. Jen namátkou: tatíček Klaus a lídr zdejší komunisticko-socialistické levice se navzájem předhánějí, kdo víc a úlisněji dá putinskému Kremlu najevo věrnost sovětským včerejškům.Posílení naší účasti na zahraničních vojenských misích nemá šanci projít postkomunistickým parlamentem, v němž se ještě dvacet let po zhroucení železné opony roztahují bývalí estébáčtí fízlové a bachaři.(V posledních měsících postojům této »elity národa« navíc nahrává i hospodářská krize, na niž lze svést v podstatě cokoliv, tedy i nevůli být Američanům byť i jen symbolickou oporou při jejich boji s nejvěrnějšími syny dobrotivého Alláha.) Zdejší veřejné mínění je ještěke všemu většinově nakloněno Moskvou placeným půlteroristům z iniciativy Ne základnám, kteří se zuby nehty brání tomu, aby Česká republika byla schopna přípravy k sebeobraně, až Ahmadínežáda, KimČong-ila a jejich krvelačné kumpány napadne ukázat křesťanským psům, zač je obamovské vstřícnosti loket. To pak může i pod Řípem nastat taková mela, že šanci na přežití dostanou (možná) jen předeminformovaní zasloužilí darebáci, například Filipovi extremisté nebo krysy typu pánů Kavana a Laštůvky, kteří se při poslaneckých zahraničních výletech spěchají připomenout zločincům z teroristického Hamásu. I to je součástí vzpomínky na jedenácté září 2001. Ještě existuje šance, jak se toho truchlivého scénáře vyvarovat (výběrem rozumných politiků například), bohužel však slábne s každým dalším rokem, který nás dělí od newyorské apokalypsy. Paradoxně nás může nejlíp spasit vlastní zkušenost s teroristickým peklem, po níž bychom se třeba konečně vzpamatovali.

Petr Zavoral
-----------------------

Hlavni stranka